hluchoněmý příd. hluchý a němý, stižený hluchotou a němotou: h-é dítě; je h. od narození; přen. h-é posluchačstvo (Ner.) netečné, chladné: — zpodst. -němý, -ého m. (-němá, -é ž.) hluchoněmý člověk: ústav h-ch; → podst. -němost, -i, řidč. -němota, -y ž.: vrozená, získaná h.