hmota, -y ž. (†hmot, -u m.) 1. (v obecném smyslu) vše, co je základem, podstatou, stavebním prvkem mrtvé i živé přírody, světa, vesmíru; vše, co má váhu, co zaujímá prostor; (v užším smyslu) látka, materiál, z které se něco dělá, vyrábí, staví ap.: tíže hmoty; h. nebeských těles; h. plynů; princip zachování hmoty; h. atomového jádra; mrtvá h.; živá h. bioplazma; ústrojná h.; tuhá, tekutá, sypká, krystalická, beztvará, sklovitá h.; kostní h.; – umělé hmoty; plastické hmoty; stavební hmoty jednotlivé druhy materiálu, z nichž se staví (např. kámen, cihly, dřevo, železo, malta, drát, hřeby, rákos atp.), keramické, izolační, ohnivzdorné hmoty; pohonné hmoty (odb.) látky; odpadové hmoty; přen. něco velkého, beztvarého, působícího dojmem tíže ap.: mohutné hmoty starého hradu (Svět.); těžká h. kostelních věží (L. Steh.); hory tmy stáčely se v jednu nesmírnou černou hmotu (Merh.); expr. ohromná h. lidského těla (K. Čap.), kniž. mrtvá h. slovní (Šal.) soubor výrazových prostředků; filos. objektivní vnější skutečnost existující mimo naše vědomí a nezávisle na něm, zdroj našich vjemů a počitků: způsob, forma existence hmoty; pohyb jako vlastnost, atribut hmoty; fyz. h. gravitační; h. setrvačná; atomová h. atomová váha; specifická h. hustota; anat. šedá h. soubor nervových vláken v mozku a v míše, obalených bílou pochvou 2. poněk. zast. smyslová oblast, smyslový život, smyslový svět v protikladu k duševnímu; často hanl. cíl povrchních, přízemních hospodářských potřeb osobních, majetek, peníze, mamon ap.: vdechnout život v (neživou) hmotu; boj hmoty a ducha (Havl.); vyznavači hrubé hmoty (Zey.) hrubí materialisté: hanl. vše se žene jen za hmotou (Pfleg.)