hnáti ned. (1. j. ženu, rozk. žeň, bud. poženu, budu hnát, min. hnal, trp. hnán, podst. hnaní, přech. přít. žena, přech. min. hnav) 1. (koho, co) pobízet k pohybu, působit pohyb jistým směrem; nutit k rychlému běhu, k útěku: h. stádo před sebou; h. ovce na pastvu, voly na jatky; h. (z pastvy) domů; vítr žene mraky; bouře žene loď; h. míč po zemi; – h. nepřítele; kurýr hnal koně cvalem; letět jako Fúriemi hnán velmi rychle utíkat; být hnán jako zvěř; příval hnal z nížiny zvěř (Vanč.) zapuzoval, vyháněl: h. provinilce skrze práčata (Jir.): h. vodu na mlýn vést ji k němu náhonem; přen. stud mu žene krev do tváře; h. někomu slzy do očí; ♦ h. někomu vítr do plachet pomáhat mu (i bezděky): h. vodu na něčí mlýn jednat (i bezděky) v něčím zájmu, prospívat někomu: h. někoho odněkud sviňským krokem (Řez., zhrub.) vykazovat s potupou: ten by tě hnal! rázně odmítl: horn. h. chodbu razit 2. (co) předávat něčemu pohyb a mechanickou práci; pohánět: voda, potok žene mlýn; pára žene stroje; ♦ poženu to parou pospíším si; tech. hnaný hřídel 3. expr. (koho) posílat někam; nutit k něj. činnosti; nutkat, podněcovat, ponoukat: h. někoho pro něj. zboží, na nákup; h. někoho do práce; h. někoho do postele naléhat, aby šel spát n. aby (v nemoci) ulehl: h. někoho na smrt; – h. syna do školy, na studie; h. někoho k odpovědnosti; h. někoho na přísahu, před soud; mimovolně ho to hnalo k oknu (Ner.) pudilo; hnala je obava; nepokoj mě žene; být hnán hladem ke krádeži; h. na moč, do potu, ke kašli (zprav. o čaji) nutit k močení atd. 4. (co, koho) přivádět, zprav. s úsilím, do něj. stavu, do něj. situace (často v neprospěch druhého); ob. (co) s úsilím, rychle provádět: h. do výše, nahoru ceny, kursy zvyšovat; – ob. h. domy do výše; h. stavbu spěchat s ní: ♦ h. někoho do úzkých přivádět do tísnivé, nepříjemné situace; h. věci na ostří nože, do krajnosti způsobovat vyhrocení situace 5. (do čeho; nač) (o rostlinách) prudce růst; vyhánět, vyrážet: obilí žene do klasů; h. na květ, do květu, do natě; cibule žene do výšky 6. expr. (~; kam) spěšně, chvatně, rychle jít, jet; pospíchat, spěchat, chvátat: žene, že sotva dechu popadá; h. k vlaku, za autobusem; žeň, co můžeš; h. (si) to zpátky, s kopce; h. to závodnickým tempem; vůz hnal úprkem (Hál.): vojsko hnalo jedním valem k městu (Něm.): vojsko žene útokem útočí: — hnáti se ned. 1. rychle, prudce se pohybovat, jet, běžet, letět, pospíchat, též s úmyslem někoho dostihnout: h. se na koních; h. se ke dveřím; h. se v patách za někým; h. se o závod s autem; h. se vpřed, rychle, úprkem, (plnou) parou; h. se jako vítr, s větrem o závod, jako veliká voda, jako divá bouře, jako bez rozumu; h. se do záhuby; hnala se za ním husa, rychlík se žene tunelem, po rovině; proud se hnal přes kameny; po nebi se ženou mraky: žene se bouře rychle se blíží, kampak se ženete? (ob.) pospícháte; přen. krev se jí hnala do tváře rudla ve tváři: sliny se jim ženou do úst (čast. sbíhají v ústech) vylučují se ve velkém množství 2. (po kom, čem; na koho, co; †s inf.) snažit se zasáhnout, uchopit někoho, něco; (za čím) snažit se dosáhnout něčeho: h. se po někom, na někoho; hnal se rukou po psu; drůbež se žene po zrnu; hnal se po zavazadlech; hnal se mu po ruce snažil se políbit mu ruku; hnal se mu sejmout plášť (Havl.), hnal se ohmatat kapsář malého mníška (Vanč.), – h. se za skývou chleba, za penězi, za slávou; hnal se za tou nadějí (Vanč.) 3. expr. (do čeho) horlivě se pouštět, dávat do něčeho, snaživě se mít k něčemu: h. se do studií; h. se do práce (jako kat); jen se do toho tak nežeň ○ předp. dohnati, na-, nade-, o-, o- se, obe-, ode-, po- (popo-), pro-, pře-, pře- se, přede-, při-, při- se, roze-, roze- se, u-, u- se, ve-, ve- se, vy-, za-; → nás. hnávati, hnávati se (o) bez předp.