hněv, -u m. (6. j. -u) 1. prudký odpor spojený s prudkým hnutím mysli z nelibosti, prudký vzruch mysli, prudká nelibost, rozhorlení, popuzení proti někomu; zlost: h. proti někomu, na někoho, nad něčím, zř. k někomu (Hál.), spravedlivý h. lidu; bezmocný h.; chovat k někomu h.; vzbudit něčí hněv; vzplanout, zahořet, dát se unést, soptit hněvem; pojal ho prudký h.; učinit něco v hněvu; popouzet někoho k hněvu; rozejít se s někým v hněvu; krotit svůj h.; nechat hněvu, hněvů; vylít si na někom h.; jeho h. vzkypěl; babí h. jehlice trnitá (bot.) 2. zprav. mn. hněvy spory, mrzutosti, nepřátelství: k čemu ty hněvy?; budou z toho hněvy; být v hněvu (Něm.)