hněvivý příd. naplněný hněvem, vyjadřující hněv: zlostný: h. hlas, pohled; h-á slova; h. protest; h-é básně; h. člověk rychle planoucí hněvem, často se hněvající; → přísl. hněvivě: h. pohlédnout, zvolat, vybuchnout, křičet; h. vypadat; → podst. hněvivost, -i ž.