hněvný příd. kniž. k hněv; hněvivý: h. vládce; h-á řeč; h. křik, tón, pohled, výraz; h-á tvář, vráska; h. úžas; h-é odhodlání vzniklé z hněvu; → přísl. hněvně: h. hledět, mluvit; h. zachmuřený; *hněvno: bylo mu bolno, h. (Staš.); → podst. hněvnost, -i ž.