hnůj, hnoje m. 1. dobytčí výkaly se stelivem, užívané jako přirozené hnojivo; mrva: kydat h.; nakládat h. na vůz; vozit h.; kopka, hromada hnoje; ♦ expr. jet jako s hnojem pomalu, mokrý jak h. úplně, to patří na h., do hnoje je to špatné, bezcenné, nepotřebné, mít ruce jak od hnoje velmi špinavé, kydat h. na někoho špinit, pomlouvat ho 2. zast. a nář. hnis, maz: oční h. (John); → expr. zdrob. *hnojík, -u (K. Čap.), hnoječek (Hol), hnojíček (Baar), -čku m.