hnouti dok. (1. j. hnu, rozk. hni, min. hnul, trp. hnut, přech. min. hnuv) 1. (čím) učinit s něčím malý pohyb; pohnout: h. hlavou, rukou; ani brvou, ani okem nehnul; ♦ nehnout pro někoho, pro něco ani prstem vůbec nic neudělat, nemůže ani jazykem h. nemůže vůbec mluvit (zprav. o opilci); h. někomu žlučí rozčilit, rozzlobit ho; po celou dobu zábavy nehnul ani nohou netančil; expr. ani perem nehne vůbec nepíše, zhrub. hni kostrou, člověče! pospěš si; ob. už ani nehnu nebudu nic dělat; ani h.! 2. (čím; s čím) změnit poněkud polohu, postavení, dosavadní stav něčeho: h. skříní, stolem; kámen, že by jím ani chlap nehnul; (s) ničím tam nebylo hnuto; h. něčím z místa; přen. h. (s) uloženým kapitálem vybrat z něho částku, h. (s) problémem způsobit, aby se projednával, řešil; h. (s) příkladem přijít na jeho řešení; s úlohou ani nehnul 3. (kým, čím, řidč. koho) vyvolat u někoho, něčeho pohnutí, zájem; dojmout, pohnout (koho): její nářek jím nehnul; to mu hnulo svědomím; hnut dobrotou nejmladšího (Něm.); a zpráva ta tak málo hnula vás (Zey.): ♦ zhrub. ani mě nehne nenapadne (naprosté odmítnutí); to mě nehne to na mne nepůsobí; — hnouti se, o živé bytosti též hnouti sebou dok. 1. udělat malý pohyb, změnit svou polohu; pohnout se: nemocný se (sebou) nemohl ani h.; nemoci se h. z místa; opřeli se vší silou, ale skříň se ani nehnula; skála se hnula; nic se tu nehnulo, ani lísteček; nehnuli se od sebe ani na krok byli pořád spolu: ♦ expr. ani myš se nikde nehnula (nehne) bylo (je) naprosté ticho; hnulo se v něm svědomí pocítil výčitky svědomí; hnula se v něm žluč rozčilil se, rozzlobil se 2. hnouti se, zř. též hnouti dát se do pohybu (zejm. zpočátku pomalého); rozjet se, rozejít se: vlak se hnul; průvod se hnul; vojsko se hnulo od hranic; h. se z pokoje; zř. koně hnuli k Javorníku (V. Mrš.): nemohu se h. z místa, přen. nevím si rady (např. v práci), jsem v nesnázích, čekal, až se hnu, přen. odejdu; hni se, hni sebou, přen. pobídka k odchodu n. k něj. činnosti; ledy se hnuly začaly odplouvat, přen. (o někom zatvrzelém) dal se obměkčit: tam svět se hne, kam se síla napře (Tyrš) ○ předp. na-, na- se, o-, o- se, ode-, po-, po- se, pro-, pro- se, pře-, pře- se, při-, při- se, při- si, se-, se- se, u-, u- se, vy-, vy- se, za-, za- se; — ned. hýbati