hnutí, -í s. 1. změna místa n. polohy; pohyb: h. ruky, oka, těla; h. ledů; stát, ležet bez h. nehybně: sledoval, střežil každé jeho h.; zůstat bez h.; ob. nebylo tam k h. bylo tam velmi plno 2. rozvlnění hladiny duševního stavu; vznik, vzbuzení něj. pocitu, duševního stavu; h. žárlivosti; h. srdce, svědomí; h. mysli duševní rozrušení: po řeči nastalo, řeč vzbudila obecné h. rozčilení, rozruch: prudké h. neutuchalo 3. myšlenkový směr, masové úsilí o dosažení určitého cíle, o uskutečnění určité myšlenky; organizace k tomu účelu zřízená: husitské, náboženské h.; mezinárodní dělnické h.; družstevní, zlepšovatelské h.; h. obránců míru; mírové h.; h. za splnění plánů před lhůtou; h. o svobodu (zř.); francouzské h. odporu; podnítit, potlačit h.; Revoluční odborové hnutí (zkr. ROH) název jednotné odborové organizace pracujících v ČSR; → expr. zdrob. hnutíčko, -a s.; — v. též hnouti