hořký příd. (2. st. hořčejší) 1. mající chuť jako např. zeměžluč, pelyněk, neslazený čaj aj. (op. sladký): h-á mandlová, broskvová jádra; h. lék; pít h. čaj; ta káva je h-á; h-á příchuť starého tuku; h-á kořalka hořká: h. jetel vachta trojlistá (bot.), h. lupen lopuch (bot.); kousnout do h-ého sousta (jablka, ořechu, jádra), přen. začít (řešit) nepříjemnou věc; (při)nést h-é ovoce, přen. mít nepříjemné, nežádoucí následky; spolknout h-ou pilulku, přen. snést nepříjemnost; ♦ vypít h. kalich (čast. kalich hořkosti) až do dna vytrpět, vše protrpět až do konce: bot. řeřišnice h-á; vítod h.; miner. h-á sůl síran hořečnatý (chem.), epsomit (obsažený v hořkých vodách, užívaný jako projímadlo); zbož. h-é vody minerální vody obsahující síran hořečnatý a obyč. i sodný; h-é dřevo z hořkoně, kvasiové; h-é mandle semena hořké odrůdy mandloně obecné 2. expr. bolestný, truchlivý, trpký, nepříjemný: h-é slzy; h. pláč, smích; poznat h-ou pravdu; h-á vzpomínka; h-é časy; h. úděl 3. expr. roztrpčený, zatrpklý, jízlivý: h. tón hlasu; pronášet h-é poznámky; — zpodst. hořká, -é ž. bylinný n. umělý likér hořké chuti; — zpodst. hořko, -a s. 1. hořká chuť; hořkost: cítit, mít h. v ústech 2. kniž. trpkost, zatrpklost, roztrpčenost, hořkost: cítit v duši h.; h. poznání; → přísl. hořce: chutnat h.; h. vonící květ kopytníku; h. plakat usedavě, bolestně: hořko: zaplakala h. (Hol.), bylo mu h. byl roztrpčen: → podst. hořkost v. t.