hoblík, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) (z něm. zákl.) řem. ruční nástroj k vytváření hladkých ploch při obrábění dřeva: truhlářský, kolářský, řezbářský, tesařský h.; profilovaný h.; hladicí, žlábkovací, uběrací h.; žel. h. na kolejnice těžký pilník s dvěma držadly k obrušování nerovností kolejnic