hoboj, -e m. (řidč. ž.), řidč. oboe, -e s. (*oboj, -e ž., Vrchl.) (z fr.) hud. dřevěný dechový nástroj s dvojitým třtinovým plátkem; hobojový příd.: h. koncert; → přísl. *hobojově: h. měkký hlas (Olb.)