hochštapler, -a m. (hochštaplerka, -y ž.) (z něm.) hovor. podvodník vyššího slohu, ale uhlazeného chování hochštaplerský příd. hovor.: h. agent; h-é sklony; h-é jednání; → přísl. hochštaplersky; → podst. hochštaplerství, -í s., řidč. expr. hochštapleřina, -y ž. hovor. hochštaplerský čin, hochštaplerské jednání: politické h.; h. velkého stylu