hoditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co; čím; co, koho kam; čím kam; čím po kom) prudkým pohybem uvést do pohybu (letu) vzduchem v urč. směru (zprav. s úmyslem umístit to na předem stanovené místo n. s úmyslem někoho zasáhnout); mrštit, vrhnout: h. granát; h. knihou; h. udici do vody; h. dopis do schránky; h. pokrývku přes postel; h. (si) pušku přes rameno; h. (si) nohu přes nohu; h. novinami na stůl; h. po někom kamenem; ob. h. na sebe šaty rychle se obléci: h. žádost do koše, pod stůl, ad acta, přen. nevyřídit, založit, zamítnout; ob. expr. h. do sebe oběd rychle sníst, h. (něco) do výroby, na trh dát, umístit; přen. expr. h. článek na papír, obraz na plátno zběžně načrtnout (napsat, namalovat), h. vtip pronést: h. něco do placu (ob.) povědět pro pobavení, jako by to na buben hodil vybubnoval, veřejně rozhlásil; h. někoho do vězení uvrhnout; vlna ho hodila na břeh vynesla, h. někoho do hlíny (výtv. slang.) vymodelovat, h. to komu (tj. pozdrav) (voj. slang.) rázně, až přehnaně správně provést vojenský pozdrav; kart. slang. h. si očko, mariáš zahrát si; h. trumf(a), přen. uvést pádný důvod: h. něco na váhu, přen. uvést jako důvod h. (s) něčím, přen. nechat toho, zanechat to; h. (s) prací; ♦ h. flintu do žita pozbýt odvahy k pokračování (zprav. po prvním neúspěchu), nestatečně od něčeho ustoupit: zmizel, jako by kámen do vody hodil beze stopy; spal, jako by ho do vody hodil tvrdě; jako by to všecko do vody hodil všecko je úplně ztraceno, nic z toho není; přišlo to (tj. spaní), jako by to na ni hodil najednou a neodolatelně; byl jako štika do vody hozená, jako když rybu do vody hodí ve svém živlu, to jsou slova do větru hozená marná, vyznívající naprázdno; h. všecko do jednoho pytle stejně posoudit, nerozlišit, h. červeného kohouta na střechu zapálit; h. (čast. vyhodit) někoho na dlažbu (expr.) propustit ze zaměstnání; h. někoho, něco do starého železa vyloučit z jisté působnosti, vyřadit jako nepotřebné, odložit, h. někoho přes palubu přestat se o něho starat, zajímat, ponechat ho osudu, opustit, obětovat ho; h. po někom blátem, slinou pomluvit, zostudit ho; h. po někom kamenem (bibl.) odsoudit, zavrhnout ho; h. (jiné dívce) do trní groš (Herrm., zast.) vdát se dřív než ona; svatá Markyta hodila srp do žita (pořek.) nastaly žně 2. (co komu; komu) dát, přidělit; zatížit někoho něčím: h. psovi kost, přen. dát někomu nepatrnou almužnu, něco nepatrného, bezvýznamného, nepotřebného, aby jeho nároky byly aspoň částečně uspokojeny, abychom se ho zbavili; h. slepicím hrst zrní; h. slepicím, rybám dát žrát; h. někomu provaz, oprátku na krk, přen. oběsit ho; přinutit ho výhrůžkou k uposlechnuti: ♦ expr. h. někomu něco na krk, na starost přidělit nepříjemnou práci, povinnost; h. někomu někoho, něco na pospas vydat; h. někomu něco na hlavu obvinit ho z toho, svést to na něho; vrátit k přepracování; h. někomu dům, statek na buben dát do dražby; h. někomu jednu (ob.) dát políček ap.; h. někomu rukavici vyzvat ho na souboj, začít s ním boj, nepřátelství, h. někomu písek do očí zastřít mu skutečný stav, pravdu předstíráním něčeho, h. někomu kámen do cesty způsobit mu zbytečné překážky, nesnáze; expr. hoď se rybám! dej pokoj, jdi se utopit 3. (čím, kým) učinit prudký pohyb (nejč. někt. částí těla); prudce, rychle pohnout; pohodit: h. hlavou, rameny; h. rukou mávnout; h. sukněmi; kůň hodí hřívou; h. po někom okem; h. očkem projevit milostný zájem o něho, zakoketovat si s ním; h. hubou (Něm.) odseknout; vítr jím hodil o skálu; — hoditi se I, o živé bytosti též sebou dok. (kam) prudce se pohnout v urč. směru: hodil sebou na zem; hodil se do vody (Něm.) vrhl se; ob. expr. h. sebou pospíšit si; přičinit se; přen. hovor. h. se do parády, do pucu, do gala svátečně se obléci, slang. h. se marod oznámit onemocnění (někdy jen zdánlivé) ○ předp. do-, na-, nad-, o-, ob-, od-, po-, pod-, pro-, pře-, před-, při-, roz-, s-, u-, v-, vy- (povy-), za-, prohoditi, předhoditi; zahoditi se; — ned. házeti