hodnostář, -e, poněk. zast. a často iron. hodnosta, -y (†hodnostník, -a) m. (hodnostářka, -y ž.) kdo má n. zastává nějakou hodnost, zprav. vyšší: akademický h.; vysocí h-i církve; vojenští h-i; státní h-níci (Havl.); iron. místní h-i; cesty k h-stům o místo (Šim.)