hodnost, -i ž. 1. úřad n. funkce spojené s jistým významným postavením ve společnosti a zprav. s nárokem na něj, titul; důstojenství, šarže: důstojnická, generálská h.; úřední h.; akademická, vědecká, doktorská h.; h. kandidáta věd; udělit h.; domoci se h-i; získat h.; dosáhnout, nabýt h-i; rozlišovat h-i, podle h-í; odejmout, ponechat vojenskou h.; přijmout h. v obci; odměňovat někoho h-mi; postupovat v h-ech; mít h. družby při svatbě †2. hodnota 1: frašky prostřední h-i (Ner.), h. plodů literárních (Pal.), poznání lidské h-i (Tyl) †3. vlastnost hodného člověka, dobrota: místa ve škole byla rozdělena podle h-i žáků: hodní seděli napřed (Něm.), každý ho (císaře Josefa) pro jeho dobrotu a h. chválí (Něm.): → expr. zdrob. k 1 *hodnůstka, -y ž.