hodnověrný příd. takový, jemuž lze věřit, hodný víry; spolehlivý, věrohodný: h-á osoba; h. svědek; h-á zpráva; h-é prameny; h. způsob; slyšet něco z h-ch úst; → přísl. -věrně: h. vylíčit, prokázat; → podst. -věrnost, -i ž.: h. jeho slov; h. žalobce, svědka; prokázat h. rukopisných pramenů; pochyby o h-i něčeho