hojiti ned. (3. mn. -í) (co, koho) léčit (zvl. rány): h. otevřené rány, neduhy, bolesti v břiše; h. dobytek; čas hojí; — hojiti se ned. 1. (o zranění ap.) zacelovat se: rána se dobře hojí; h. se ze zranění pozdravovat se 2. ob. (na kom, čem) nahrazovat si škodu jinde vzniklou; odškodňovat se: h. se na zákaznících; věřitel se hojil na ručiteli; bakalář hojil se na dětech bitím (Wint.) ○ předp. vy- (povy-), vy- se, z-, z- se, za-, za- se: → nás. hojívati, hojivati se (o) bez předp.