hojný příd. 1. takový, kterého je více než dostatečné, značné množství, vyskytující se ve velikém množství; četný, mnohý, bohatý: h-é zásoby; h-é pití a jedení; h-á pastva; h-á úroda; h. pot; kraj s h-mi srážkami; přijít v h-ém počtu; vyskytovat se v h-é míře, h-ou měrou †2. (čím, nač) mající hojnost, nadbytek něčeho, oplývající, bohatý: duben h. vodou, říjen pivem (pořek.); → přísl. hojně (*hojno): h. někoho obdarovat; dát někomu h. peněz; h. navštívená schůze, o krádežích a loupežích hojno ted spáchaných všude si vypravovali (Jir.); → podst. hojnost v. t.