holý příd. 1. jsoucí bez vlasů, vousů, chlupů, peří n. jiného porostu; neporostlý, lysý: h-á hlava; h. obličej; h-é, z hnízda vypadlé ptáčátko; do hola (ps. též dohola) oškubaná husa; ostříhat na holo (ps. též naholo); h-é stromy; h-á skála; h. břeh; h-é pole; h-é dásně bezzubé, mysl. h-á zvěř samice a mláďata zvěře jelenovité, nemající parohy 2. ničím nepokrytý, nepřikrytý, nic na sobě nemající; obnažený, nahý: chodit v zimě s h-ou hlavou, s h-m krkem, s h-ma rukama; h-á kost bez masa: mít h-é nohy bez punčoch; vzít žábu h-ou rukou; vidět něco h-m okem pouhým, bez brýlí n. jiného optického zařízení; spát na h-é slámě; klečet na h-é podlaze; h. meč obnažený, bez pochvy, h-é kopyto bez podkovy; mít k jídlu jen h. chléb, h-é brambory, bez dalšího jídla, samotné, mrzlo, ale na holo (ps. též naholo) bez sněhu; bránit se, pracovat h-ma rukama beze zbraně, bez nástrojů, Prokop H. vůdce táborských vojsk (po Žižkovi); ♦ začínat, vrátit se, jít, přijít s h-ma rukama bez peněz, bez ničeho; být h. (ob.) chudý, nemajetný: bez peněz; elektr. h. drát, vodič nemající izolaci; h-á elektroda bez obalu a bez úpravy povrchu 3. pouhý, úplný, naprostý, samý, čirý: to je h. nesmysl, h-á nemožnost; to jsou h-á fakta; h-á pravda, skutečnost; zachránit h. život; to nestačí ani na h-é živobytí; h-á bída; celý kraj písecký h-é trní rodí (Mácha): ♦ líná huba, h-é neštěstí (pořek.) kdo se neumí n. nechce o něco přihlásit, na něco zeptat ap., škodí sám sobě: jaz. h. výraz, člen větný, h. podmět, přísudek bez rozvíjejících členů (op. rozvitý); holá věta tvořená jen podmětem a přísudkem bez rozvíjejících členů: → přísl. hole: h. strmící vrchol; vypadat h.; *holo: všude h. a prázdno (Mrš.); → podst. holost, -i ž.: — v. též dohola, naholo