hold, -u m. (6. j. -u) (z něm.) 1. (komu, čemu) okázalý projev úcty n. pocty (např. význačné osobě): vzdát, skládat, složit h. králi, básníkovi, přírodě; přijímat h.; přijít s holdem; povinný h.; přen. vůbec slavnostní projev: h. vděčnosti a úcty; pozdravný h.; manifestační h.; hist. práv. slavnostní přísaha věrnosti a oddanosti panovníkovi; (za feudalismu) přísaha vazala †2. vynucený poplatek ve válce, výkupné; vymáhání takového poplatku: holdy dávat, přijímat (Pal.), jít holdem (Jir.) táhnout a vymáhat výkupné, loupit, divoké holdy (Jir.) plenění 3. zast. a nář. chodit holdem toulat se, potulovat se; žebrat: od rána do večera chodit holdem (Prav.); – šel holdem po městečku (Klicp.)