holka, -y ž. (5. j. -a, 2. mn. -lek) obl. čes. 1. nedospělá n. dospívající osoba ženského pohlaví; děvče, dívka: narodila se jim zase h.; holky z druhé třídy; čtrnáctiletá h.; h. jako lusk; pojď sem, h., toč se (Sab.): je to naše h. (Něm.) dcera 2. expr. (v důvěrném hovoru) žena vůbec: (žena k druhým:) Holky, já mám hlad!; (výměnkář k své ženě:) "Nevím, nevím, h., ale skoro se mi zdá, že je to už na tebe daleko" (Rais) 3. milá, milenka, nevěsta, děvče, dívka: má už svou holku; chodit za holkou; jít od holky 4. (dř.) služebná, děvče: přijmout pilnou, spolehlivou holku 5. hanl. nevěstka, prostitutka: prohýřil s holkami noc, jmění; pouliční, lehká h.; h. z ulice; zast. hovor. chodit, jít k holkám do nevěstince; zdrob. holčička v. t.