holoubek, -bka m. (mn. 1. -bci, -bkové, 6. -bcích) 1. zdrob. k holub: sivý, běloučký, krotký h.; vrkat, cukrovat jako h.; milovat se jako dva h-ové něžně 2. expr. (v něžném oslovení milé osoby) můj drahý; drahoušek (často iron.): (babička Milostínovi:) poslechni, můj h-u, tam na té skále stojí hrad (Něm.): vstávej, h-u; iron. (milicionář opilci:) jdi spat, h-u, jdi, je čas (Hora) 3. nář. holubinka 2; → expr. zdrob. holoubeček, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích); — příd. holoubkový: h-á rukavička (Herrm.) mající barvu holoubka