holt (*halt) přísl. (z něm.) poněk. zast. ob. zkrátka a dobře, inu, tedy, ovšem: máš h. pravdu; to je h. něco jiného; h. se dělaly blbosti; h. to nemá v pořádku (K. Čap.); muzika h. není žádnej cirkus (Bass), předpis je, že má být kýbl v cele. Je to halt věznice (Olb.), — v platnosti citosl. v. halt