honec, -nce m. 1. kdo honí, pohání dobytek, poháněč dobytka; honák: h. stád, volů, velbloudů; pěší h.; h. na koni 2. kdo nadhání zvěř při honu; nadháněč: křik honců 3. zř. kdo někoho stíhá, pronásleduje, stíhač, pronásledovatel; kdo se za něčím honí: h. sukní (Mah.): přen. h. senzací; hist. jízdní voják z předvojového vojska: v čele jeli honci (Jir.); bratří v honcích (Jir.) v předvoji 4. řidč. lovec: pták, jemuž křídla srazil h. (Ner.); elegantní společnost dam a honců (Pfleg.)