honem přísl. ob. 1. rychle, kvapně, spěšně: h. dělej; h. večeři; napadlý sníh h. tál (Herrm.); babička h. vynesla jim (cikánům) jíst ven (Něm.); h. pryč odtud! 2. v té chvíli, právě nyní; brzo, hned, ihned: nevěděl h., co říci; ten tak h. nepřijde; nemohl h. knoflík zapnout; jak se to h. jmenuje?; — v. též hon a nahonem