honiti ned. (3. mn. -í) 1. (koho, co) rychle se pohybovat za někým, něčím pohybujícím se s úmyslem dostihnout, zadržet, polapit, chytit, dopadnout; stíhat, pronásledovat, chytat: h. kočku, motýla, míč; pes honí zajíce; h. zloděje; ptáci honili jeden druhého; přen. expr. h. někoho telefonicky; h. součástky po obchodech shánět; zpráva honí zprávu následují rychle za sebou; bída nouzi honí; h. každou minutu; ♦ h. někoho zač, s čím, čím působit mu nepříjemnosti, stíhat, týrat, trestat, pronásledovat ho pro něco; běžel, jako by ho honili, jako by ho někdo honil, jako když ho čerti honí velmi rychle, pozdě bycha h. co se stalo, nelze napravit, je pozdě litovat: expr. h. davida dávit 2, zvracet, vrhnout: hovor. expr. h. vodu, frajeřinu, parádu, módu strojit se nápadně, vybraně ap.: mysl. (o samcích srstnaté zvěře) pronásledovat samice v čase páření 2. (~; koho, co) konat hon, lovit zvěř na honu; lovit: h. v oboře; h. zajíce; jít h.; Postřekovští nepřišli h., jak vrchnost kázala (Jir.) nadhánět; h. v cizím revíru, přen. namlouvat si někoho již zadaného: kdo dva zajíce honí, žádného nechytí (pořek.) kdo chce udělat (n. získat) dvě věci najednou, neudělá (n. nezíská) žádnou 3. (koho, co) opětovně n. delší dobu pobízet k pohybu, působit pohyb jistým směrem; pohánět: h. dobytek, stádo na pastvu; vítr honí listy po zemi, mraky po obloze; h. slepice ze dvora; h. chasu do školy metlou (Jir.): ♦ h. (čast. hnát) vodu na něčí mlýn jednat (též mimovolně) v něčím zájmu, prospívat někomu 4. expr. (koho) opětovně, usilovně posílat někam; opětovně nutit k něj. činnosti, ke spěchu: h. někoho na nákup; h. ráno děti z postele; h. studenta ke knihám, od knih; h. někoho do práce, ke studiu; h. z práce do práce: h. někoho s prací, s jídlem; neklid ho honí od rána do noci; h. lidi (ob.) pobízet je do práce, nutit je k rychlé práci, — honiti se ned. 1. (za kým, čím; po kom, čem) prudce, rychle se pohybovat, zprav. s úmyslem někoho, něco dostihnout, zadržet, polapit, chytit, dopadnout: h. se za motýly, za zvěří; ryby se honí po drobtech; pospíchal, jako by se honil za včerejším dnem o překot: děti se honí (se psem) hrají si (s ním) na honěnou, přen. rychle za sebou následovat: blesky se honí po obloze; myšlenky se mu honily hlavou; obraz se honí za obrazem; bída se honí s nouzí střídá se 2. ob. expr. (za čím; řidč. po čem) usilovně se snažit něco získat, něčeho dosáhnout: h. se za krejcarem, za penězi; h. se za prací; h. se za úspěchem, po parádě 3. ob. expr. pospíchat z práce do práce, velmi pilně dělat; štvát se: h. se z práce do práce; h. se od rána do večera; nehoň se!; kdoví kde se zase honí; h. se s jídlem pospíchat 4. zhrub. snažit se dělat dojem, vychloubat se, vytahovat se: jen se tak nehoň! 5. (o zvířecích samicích) projevovat pud k páření; běhat se: jalovice, kráva se honí ○ předp. do-, na- se, po-, po- se, před-, u-, u- se; → nás. honívati, honívati se, honívávati, honívávati se