horák, -a m. (6. mn. -cích) (horačka, -y, 2. mn. -ček, zast. a nář. horákyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní ž.) obyvatel hor (n. podhorského kraje), člověk odtamtud pocházející: hloubaví h-ci; lopotný život h-ů; kráčí (generál) po stezce, tu ve skalách dosud ledem zalité, jako nějaký h. rozený! (Jir.); vy, h-ci, rybníkům rozumíte! (Hol.); chytrá horákyně (Něm.); přen. hanl. žádní h-ci nejsme (Rais) neotesanci: → zdrob. horáček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích): žena nesla na zádech nejmladšího h-a (Baar), expr. dobrácké, bázlivé, vyhublé tváře h-ů (Šal.) horáků; — Horák, -a m. (Horačka, -y ž.) obyvatel Horácka