hora, -y ž. 1. přirozená vyvýšenina zemského povrchu vrcholovitě vystupující nad ostatní krajinu; velký kopec, vysoký vrch: h. Říp; vysoká, skalnatá, srázná h.; úpatí, úbočí hory; h. se zdvíhá, vypíná, ční, strmí; vystoupit na horu; zlézt horu; z hory je dobrý, špatný rozhled; slunce vyšlo nad horu, zapadlo za horu; jít přes hory a doly; přen. h. kamenů hromada, kupa; expr. hory peřin, jablek, cihel, let, překážek, slov velké množství, spousta; ♦ chlap jako h. veliký; slibovat hory doly vše možné: být přes horya doly, za devíti horami velmi daleko; stavět na někom hory naprosto někomu důvěřovat, na někoho spoléhat; jako by se mne h. spadla zbavil jsem se tísně, starostí; hrom bije do nejvyšších hor (pořek.) vysoko postavení lidé jsou nejčastěji předmětem osočování n. mohou snadno ztroskotat ap.; když nejde h. k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře (pořek.) když nezačne, nedá najevo zájem jeden, musí začít druhý; neštěstí nechodí po horách, ale po lidech (pořek.): nescházejí se hory s horami, ale lidé s lidmi (pořek.); láska hory přenáší dělá divy, je nesmírně obětavá; (v zeměp. názvech) Lysá h.; Bílá h.; (v názvech obcí) Hora: Bílá, Krásná, Svatá H.; H. Sv. Kateřiny; Černá H. (země): zeměp. vyvýšenina, kt. má proti okolní rovině výrazné úpatí a na všechny strany vyvinuté svahy 2. hory, hor ž. (nář. hora, hor s.) pomn. horská krajina; pohoří, horstvo: pohraniční h.; jet do hor, na h.; na horách taje sníh; být v horách, na horách; vypadáš jako mladice, tobě jdou hora k duhu (Rais): ♦ křičel jako na horách silně; zpívali, pili, až se hory zelenaly s chutí a vervou, mnoho; být za devaterými horami velmi daleko, velmi vzdálený (v. též hora 1); (v zeměp. názvech pohoří) Krušné h.; Orlické h. aj.; nář. Kačenčiny h. (Něm.) Orlické 3. nář. les: muž je v robotě v hoře (Glaz.); jít do hory; chlapec je z hory n. z hor zbojník 4. zast. a nář. vinice, vinohrad: viničné hory; jít do hory; zarazit, zasadit horu (Herb.) slavnostně uzavřít vinohrad 5. zast. zprav. mn. hory důl, doly: stříbrné hory; lámat rudu v hoře; za Křesomyslova panování hleděli si lidé víc hor nežli orání a stád (Jir.); (v názvech obcí) Hora: Kutná H. (zast. Hory Kutny); Kašperské Hory; Březové Hory; → zdrob. horka, hůrka, -y ž., horečka II v. t.