horizont, -u m. (6. j. -u, -ě) (z řec.) 1. obzor: slunce stoupá od h-u; obhlédnout z rozhledny dokola celý h.; přen. otevřít básníkově činnosti nové h-y; omezený člověk má úzký h. duševní obzor; politický h. rozhled 2. geom. průsečnice nákresny s vodorovnou rovinou vedenou středem promítání (okem) 3. div. jednobarevná (zprav. látková) plocha v pozadí jeviště znázorňující oblohu n. neutrální pozadí; prospekt: kruhový h. látka zavěšená do půlkruhu n. kruhové úseče pro docílení větší plastičnosti 4. horn. patro