horký příd. (2. st. horčejší) 1. mající vysokou teplotu, velmi teplý (op. studený): h-á polévka; h. čaj; voda je už h-á, bude brzo vřít; h-á žehlička; h. letní den parný: h-á Afrika; h-é čelo rozpálené horečkou; zast. ob. h-á nemoc (Jir., Nov. aj.) tyfus n. jiná horečnatá nemoc; chodit okolo něčeho (něj. problému) jako kočka okolo h-é kaše nemít chuť to řešit, vyhýbat se o něčem mluvit; žádná kaše se nejí tak h-á, jak se uvaří (přísloví) není to tak zlé, jak se zdá; není to tak naléhavé, jak někdo tvrdí; mít h. den nával práce: den plný těžkostí: způsobit někomu h-é chvíle nepříjemné: nebýt ani studený, ani h. (poněk. zast.) být netečný, lhostejný: připravit někomu h-ou lázeň, přen. dostat ho do nepříjemné situace; šít h-ou jehlou šít (přen. pracovat vůbec) ledabyle, narychlo: tady je h-á půda nebezpečné, neklidné prostředí, území, vod. h. pramen s vodou nad 40°C teplou, termální; zeměp. h-é pásmo ležící mezi obratníky Raka a Kozorožce, tropické; tech. h. běh se zahřátým ložiskem 2. expr. horkokrevný, vznětlivý, vášnivý, prudký: h-á povaha; h. boj; mít h-ou krev, být h-á hlava být nerozvážný; zpodst. horko v. t.; přísl. horce: h. dýchat; přen. h. líbat, obejmout vřele, vášnivě; krev h. kypí; horko v. t.: podst. horkost v. t.