hospodář, -e m. 1. (též hospodářka, -y ž.) kdo je pověřen hospodařením s hmotnými prostředky: h. organizace, podniku; h. JZD; h., h-ka ve třídě žák (žákyně) starající se o pořádek 2. vlastník zemědělské usedlosti, samostatně hospodařící rolník: h. a hospodyně; otec odešel na výměnek a h-em se stal nejstarší syn *3. přednosta domácnosti, hlava rodiny: h. domu (Jir.) †4. hlava rodu, vládce, pán: dvanácte kmetů, dvanácte h-ů nejmocnějších rodů (Jir.) †5. hostitel, hostinský: pít na zdraví h-ovo (Něm.) 6. kdo rozvážně, dobře hospodaří: nebyl h., měl pořád dluhy; být dobrým h-em na svém pracovišti 7. žert. kdo mnoho pobývá v hostincích: je nenapravitelný h. 8. mytol. domácí skřítek; plivník, hospodáříček (Jir.), → zdrob. hospodáříček, hospodářík v. t.