hospodařiti ned. (3. mn. -í) 1. (~; s čím, čím) využíváním hmotných prostředků uspokojovat hmotné potřeby; řídit využívání hmotných prostředků: h. podle rozpočtu; státní hospodaření; umět na svěřeném úseku h.; h. s materiálem (materiálem), s léky, s obecním jměním; h. s majetkem sirotků spravovat jej 2. pracovat a řídit práci v zemědělském hospodářství, zprav. vlastním: otec šel na výměnek, na statku hospodařil už syn; družstevníci i samostatně hospodařící rolníci; h. na svém 3. pracovat n. řídit práci v domácnosti: ráda hospodařila; ovdovělému synovi hospodaří matka 4. (~; čím; s čím) při využívání, správě hmotných prostředků si počínat, vést (rozvážně, dobře, špatně aj.): h. dobře, špatně; nepočítal, nehospodařil; umět h. (s) časem, (se) zdravím; ♦ h. do své kapsy obohacovat se z cizího, na účet jiných, h. od desíti k pěti, zř. z krávy na kozu (Baar) špatně, čím dál hůř 5. expr. (kde) vést si ničivě, vnášet do něčeho nepořádek; řádit: v zemi (zle) hospodařilo nepřátelské vojsko; na sýpce hospodařily myši; nechal dítě hospodařit ve stodole; vypravovali, jak v jejich vsi bouře hospodařila (Mácha) ○ předp. do-, o-, na-, pro-, při-, u-, za-