houžev, -žve ž. prut, větev, kmen n. kořen ohebného stromku zkroucený jako provaz, např. k vázání vorů; též provaz, zejm. lýčený: h-emi spojené kmeny; h. z březového proutí na otýpky; kroutit houžve; lýčená, konopná h.; člověk silný jako h. velmi: má svaly jako h. pevné, vypracované, maso jako h. tvrdé, tuhé: → zdrob. houžvička v. t.