houževnatý příd. 1. tuhý, pevný a přitom ohebný a pružný; odolný: h-é dřevo; h-é maso; h-é tělo; h-á kleč, tráva; bot. penízovka h-á; tech. h. materiál schopný snášet bez porušení trvalou deformaci (op. křehký) 2. vytrvalý; nepovolný " neústupný; úporný, usilovný: h. pracovník; h-í železničáři; h-é úsilí; h. boj; h-á pracovitost; h-é studium; h-á choroba odolávající léčení; → přísl. k 2 houževnatě: h. na něčem trvat, stát, lpět; h. pracovat, bojovat; h. zapírat; → podst. houževnatost, -i ž.: h. dřeva; tělesná h.; – životní, pracovní h.; tech. h. ocele; vrubová h. hodnota práce (v kgm) spotřebované k zlomení zkušební tyče opatřené vrubem