houf, -u m. (6. j. -u) (z něm.) 1. shluk, skupina lidí n. zvířat; zástup, dav (lidí); hejno (ptáků), stádo (dobytka): h. dětí; být obklopen houfem kamarádů, ctitelů; h. kachen; valit se v houfech; žít ztracen v houfu; přen. expr. do houfu, v houfu dohromady, pohromadě, k (ve) svornosti, k (ve) společné práci: srazit se, dát se do houfu; držet se, stát v houfu; do houfu a do práce! 2. řidč. expr. množství, hromada: h. světel; h. vzpomínek; h. peněz; h. práce; → zdrob. houfec v. t., houfek, -fku (6. mn. -fcích), houfeček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.