houkati ned. 1. vydávat táhlý, pronikavý, temný zvuk; táhle a silně temně znít: z dálky houkal divoký holub; sova houká; houkání sirény, aut, vlaků; rány z ručnic houkaly; houkají výkřiky; h. do dlaní; vítr houkal do komína; houkali na něho, ale neslyšel 2. expr. houkat (si) (na koho) hrubě křičet; rozkřikovat se, osopovat se, obořovat se, řvát: správce si na dělníky houkal a troufal; nehoukej tak na mne! ○ předp. do-, na-, od-, roz- se, za-; → nás. houkávati ○ předp. po-; — dok. houknouti