hráz, -e (*hráze, -e) ž. 1. země navršená přirozenou činností vodního toku n. umělá stavba k ochraně pozemku před zaplavováním: vysoká, příkrá hráz; stavět, nasypat hráze; ochranná hráz; přen. položit hráze něčemu učinit konec, přítrž, utvořit, vystavět pevnou h. kolem něčeho, mezi něčím obranu, překážku; ♦ řidč. je to daleko jako z hráze do rybníka velmi blízko; stav. stavba napříč údolím, podél toku n. kolem nádrže zadržující n. vzdouvající vodu; h. nádržná pro zadržování vody; h. zemní, sypaná, zděná, gravitační, přístavní h. kamenná zeď pro přistávání lodí, molo 2. co něco odděluje (zprav. na ochranu ap.): stav. zásněžná h. bariéra podél železnic n. silnic na zachycování sněhu, zásněžka, horn. větrná h. stěna usměrňující proudění vzduchu v důlních prostorech; anat. krajina mezi řití a vchodem poševním; → zdrob. hrázka, hrázečka v. t.