hrabě, -te m. (zast. s., Klicp. aj.) (mn. 1. -bata, 2. -bat s.) (z něm. zákl.) 1. hist. představitel královské moci v provinciální správě (pův. ve franském království) 2. (též hraběnka, †hrabina, †hrabinka, -y ž.) (za rozvoje feudalismu) vyšší šlechtický titul spojený s právním držením určitého dědičného území, u nás zavedený v době pobělohorské: žít jako h. dobře, blahobytně: paní h-inka Kolovratová, rodem h-inka Kinská (Jir.)