hrabati ned. (1. j. -u, rozk. hrab, -ej, přech. přít. -aje) 1. (co) zvl. nářadím, rukou n. jinak shrnovat dohromady s povrchu něčeho; shrabovat; urovnávat povrch něčeho; uhrabávat, po hrabávat: h. seno; h. louku seno z ní, – h. zahradní cestičky, záhony 2. ob. expr. (~; co) snadno, bez zásluhy n. i neprávem vydělávat, hromadit majetek; chamtit, mamonit: každý hrabe pro sebe; nikdo nechtěl sloužit, každý chtěl jen h.; fabrikanti hrabali milióny 3. hrabati, hrabati se (kde; čím) rozhrnovat, rozrývat něco nohama n. rukama: slepice hrabe na smetišti; pes hrabe v krtčí díře; koně netrpělivě hrabou kopyty; děti (se) hrabou rukama v písku; h. se ve vlasech; halapartnami hrabali hrob (Jir.); ♦ špendlíčkem kopat, prstíčkem h. (zprav. žert.) pozdě si uvědomit cenu něčeho, co pominulo, a (zprav. marně) po tom toužit: ani kuře darmo nehrabe (přísloví) každý chce být odměněn za práci, námahu 4. expr. hrabati, hrabati se (kde) usilovně v něčem hledat: h. (se) ve všech kapsách, v nákupní tašce, v zásuvce, v korespondenci; h. na stole; h. se v knihách vytrvale v nich číst, ležet v nich (expr.), přen. h. se ve vzpomínkách, v bolesti; — hrabati se ned. ob. expr. 1. (kam; odkud) namáhavě, těžce jít, vystupovat, lézt ap.; tlačit se, zvl. neohrabaně: h. se do kopce; h. se z postele; h. se do tramvaje; h. se na nohy 2. marně se po něčem pachtit, někomu se chtít vyrovnat, na něco si troufat, do něčeho se pouštět: kampak já se hrabu se svým uměním!; to je hlava, kam se na něho hrabeme!; obyčejný pekař a do čeho všeho se hrabe! žene se ○ předp. do-, na-, o-, od-, po-, pod-, pro-, pře-, při-, roz-, s-, u-, vy-, za-; → nás. hrabávati, hrabávati se; — dok. hrábnouti