hradba, -y ž. (2. mn. -deb) 1. (často mn. hradby) opevnění: města byla obehnána h-mi; zděné hradby; někdejší Mariánské hradby v Praze; zbytky hradeb; hist. voj. vozová h. vozový tábor, taktický útvar husitských vojsk 2. hrazení, ohrazení, ohrada, plot: hřbitovní h.; prkenná h.; přen. h. hor; h. těl; narážet na hradbu odporu, předsudků; mezi námi vyvstala h. překážka, oddálení (způsobené neshodou, rozporem ap.), mysl. ohrada obory; → expr. zdrob. hradbička, -y ž.