hranol, -u m. (6. j. -u, -e, 6. mn. -ech) 1. geom. mnohostěn, jehož dvě rovnoběžné podstavy jsou shodné mnohoúhelníky a jehož pobočné stěny jsou rovnoběžníky: h. přímý (kolmý), kosý; h. pravidelný; miner. krystalový tvar mající plochy rovnoběžné se svislou plochou, prizma 2. (v optice) průhledné homogenní prostředí omezené dvěma nerovnoběžnými lámavými rovinami; fyz. Nicolův h. nikol; zeměměř. úhloměrný h. pomůcka k vytyčování pravého úhlu; → zdrob. hranolek, hranůlek, -lku m. (6. mn. -lcích); příd. hranolkový, hranůlkový: h-é sklo