hranatý příd. 1. mající hrany n. ostré úhly (obrysy) (op. oblý, okrouhlý, kulatý): h. stůl, h-é dláždění; h-é písmo; h-á závorka; h-á hlava, brada; h. muž kostnatý, hřmotný; jaz. hlaholice h-á typ hlaholského písma s lomenými čarami místo s obloučky (op. okrouhlá) 2. expr. neotesaný, obhroublý, drsný, neohrabaný: h-é pohyby, způsoby, chování; h-é slovo; h. sloh; → přísl. hranatě, → podst. hranatost, -i ž.