hraničiti ned. (3. mn. -í) 1. (s kým, s čím; nespr. nač) mít společné hranice, stýkat se hranicemi; sousedit: Československo hraničí s Polskem; zahrada hraničí na jedné straně s loukou, na druhé straně s lesem; statky hraničily 2. (s čím) být blízký něčemu, souviset s něčím, podobat se velice něčemu: čin hraničící se zločinem; to jednání hraničí s provokací ○ předp. o-, roz-