hraniční (†hraničný) příd. k hranice 1. tvořící hranici nějakého území; jsoucí na hranicích; pohraniční: h. čára; h. sloup, kámen, mez; h. město (Něm.): h. zeď; temena h-ých hor (Jir.); hist. h-ý soud soud o hranicích pozemků ap. 2. řidč. krajní, mezní: h. hodnota, zisk, užitek; ekon. zákon h-ho užitku