hrdina, -y m. (2. mn. -ů, zast. hrdin) (hrdinka, -y ž.) 1. člověk vynikající svou statečností, vzbuzující obdiv svými odvážnými činy, konanými zprav. v zájmu něj. vyššího účelu; rek, bohatýr, heroj: stát se, být h-ou; velký h.; počínat si jako h.; slepý h. (o Žižkovi), národní h.: h. (socialistické) práce čestný titul: h. Sovětského svazu nejvyšší sovětské vojenské vyznamenání, dělat, hrát h-u, hrát si na h-u předstírat, stavět na odiv statečnost, nebojácnost, iron. to je h. bázlivý, zbabělý člověk, tys mi hrdina 2. hlavní osoba literárního díla: h. básně, románu, povídky, dramatu; literární h.; kladný h.; hanl. papírový h. neživotný 3. člověk vzbuzující nějak pozornost, a to v kladném n. ironicky i v záporném smyslu: stát se h-ou dne; h. společnosti; h. olympijskvch her; iron. mnichovští h-ové kapitulanti, původci mnichovské zrady