hrdliti ned. (3. mn. -í) †1. (koho) rdousit, škrtit: pad´ na mne a hrdlil mne (Vrchl.) 2. kniž. expr. (koho; koho oč) zle naléhat; hartusit (na koho), sužovat, hrdlovat: věřitelé upomínali a hrdlili dlužníka; o činži vás nehrdlím, počkám (Herrm.): — hrdliti se ned. 1. kniž. expr. (s kým; oč) bezohledně, těžce se něčeho od někoho domáhat; hádat se, vadit se, hrdlovat se: h. se o peníze; o každý haléř se s ní hrdlil; hrdlil se o dědictví s bratrem 2. nář. (s čím) těžce něco zpracovávat, těžce o něčem pracovat: hrdlila ses s těmi pařezy (Pech.) ○ předp. na- se, vy-