hrdý příd. (2. st. hrdější, řidč. hrdší) 1. (na koho, nač) právem se něčím pyšnící, zakládající si na něčem, pyšný: je h. na své děti; je h-á na svou krásu; být h. na svou vlast 2. vědomý vlastní ceny; svědčící o tomto vědomí; sebevědomý (op. ponížený): h. muž; h-é čelo, h. pohled, výraz; h-á mysl, řeč; h-é gesto; ♦ h-é (čast. drzé) čelo lepší než poplužní dvůr (přísloví) drzost přináší více užitku než velké bohatství 3. pyšný, povýšený, pánovitý (op. skromný): byl h. a zpupný; Zloboha byla lenivá a hrdá (Něm.) 4. důstojně se vypínající, čnící; velkolepý, mocný, slavný: hrdé věže mocného hradu; h. zámek, h. Řím; → přísl. hrdě: počínat si h.; stoletá sosna h. vypíná k nebi své témě (Erb.); → podst. k 2, 3 hrdost, -i ž.: s hrdostí promluvit; – projevovat nemístnou h.