hrnec, -nce m. válcovitá kuchyňská nádoba opatřená jedním n. dvěma uchy, obyč. poněkud vyšší než širší: h. na mléko, na polévku; vařit v hrnci; plechový, hliníkový h.; litrový h.; zavařovací h.; h. na květiny květináč: ob. noční h. nočník: ♦ egyptské, masné, plné hrnce hmotný blahobyt, dobré bydlo: nemít co (dát) do hrnce co vařit, mít nedostatek; házet všecko do jednoho hrnce (čast. pytle) stejně posuzovat, nerozlišovat; dívat se někomu do hrnce, hrnců (čast. pod pokličku) plést se do jeho záležitostí, zvl. rodinných; vidět někomu do hrnce znát jeho hmotné poměry; být jako pára nad hrncem velmi slabý; sedět u plných hrnců mít se dobře; zhrub. být na hrnci v koncích; expr. hrnce vozit chrápat; hrnce tlouci kašlat chraplavě; čím h. navře, tím zapáchá (přísloví) těžko se odvyká, čemu se přivyklo; jaký h., taková poklička (pořek.); tech. litinová n. plechová nádoba k tlumení hluku při sání a výfuku n. k shromažďování přebytečné vody: h. výfukový, sací, odvodňovací, h. lisovací jemně dírkovaný válec na lisování oleje; geol. obří h. kulatý vývrt ve dně řečiště, způsobený valouny hnanými místním krouživým pohybem proudící vody; — v. též hrnek