hrnouti ned. (rozk. hrň, min. hrnul, podst. hrnutí) (co) sunout hromadně něco sypkého, drobného n. lehkého, přihrnovat n. odhrnovat; sypat: h. zem, písek, zrní, hrách, seno; h. před sebou sníh; přen. h. chválu na někoho; h. někomu na hlavu výtky; h. ze sebe slova rychle mluvit: ob. expr. h. si to někam překotně, rychle jít; — hrnouti se ned. (~; kam) 1. rychle a ve větším množství za sebou padat n. téci; valit se: kamení se hrne, voda, proud se hrne; slzy se hrnou z očí; krev se hrne k hlavě, do hlavy, k srdci; přen. starosti se na něho jen hrnuly; dotazy se hrnuly ze všech stran; peníze, pocty se mu jen hrnou má jich dostatek, nadbytek 2. expr. překotně se hnát: lidé se hrnou do vlaku; hrne se po džbánu; přen. hrne se do práce horlivě se dává; do všeho se hrne s chutí, často překotně se do něčeho pouští; h. se za mamonem pachtit se; ♦ kam tě nezvou, nehrň se! (přísloví) ○ předp. na-, o-, ob-, od- (pood-), pod-, pro-, pře-, při-, roz-, s-, v-, vy-, za-